Červenec 2010

štenta -2-

29. července 2010 v 19:53 | kvetka
psi ropdinka
Fena může zabřeznout dvakrát do roka:na jeře a na podzim. březost trvá něco přes dva měsíce a štěnata ser mužou narodit 5 až 12!Když se blíží chvíle vrhu , fena si na vzbraném moístě vystele  doupě pro novo rozence . Jak postupně prich azejí na svět , psí máma je líže a pěkne čistí.Novorozena štenata jsou slepá, hluchá a velice choulostiva. Během prvnich tydnů života je jejich máma velmi opatrná a útočiva na všechni cizí lidi či zviřata .

psici -1-

26. července 2010 v 23:51 | kvetka
Psi jsou masožravci a mají velice dobře vyvinutý zrak, sluch a čich. Délka a barva srsti se mění podle plemene . Ve studeném podnebí mají psi srst delší, aby jí chránila před chledem, v teplých krajích ji mají kratší. Psi linají dvakrát za rok, na začatku jara a  podzimu.
psy

labradorsky retrivr

20. července 2010 v 19:43 | kvetka |  rasy psů
labradorsky retrivr,původne pochazejici z knady , se od konce 19.stoleti vyvijelv v britanii do sve dnesni podoby sportovniho psa . byl vzdy oblibenym rodinym i vystavnim psem.......
labradori

civava

19. července 2010 v 22:09 rasy psů
civavi


ackoliv je civava , nejmensi pes na svete,pojmenovana po mexickem statu ,jeho koreny jsou nejiste ,psi tohoto typu byli znami v egipte pred 3000lety   po urcite obdoby obe variety civavy dlouhsrste a kratkosrsta bylo mozno navzajem krizit, dnes   to vsak jizmozne neni.                                                                                             

psi rasi

19. července 2010 v 17:19 | kvetka
rasi psů

nesmím zapomenout uvést zdroj : TADY JE ELI BLOGANEC S JESTE LEPSIMI VECMI

zraloci

18. července 2010 v 21:09 | kvetka |  mořští živočichové

Žralok bílý (Carcharodon carcharias) je pro mnohé lidi ztělesněním hrozby oceánů. Je zcela přizpůsoben pro svůj život v moři. Jeho smrtící čelisti a silné tělo ve tvaru torpéda předznamenávají, že ostatní obyvatelé moří a oceánů musí mít z něj respekt. Žralok bílý je v mořských vodách hlavním predátorem. Kromě jeho silných a ostrých zubů, které jsou umístěny ve více řadách, je jeho tělo tvořeno z 85% svalovinou. Tu potřebuje právě pro jeho rychlý a mrštný pohyb. Kromě člověka, nemá Žralok bílý žádného přirozeného protivníka.





Kde Žralok bílý žije?


Na Žraloka bílého můžeme narazit především v chladnějších vodách moří mírného pásu. Do subtropických vod se žraloci vydávají jen v zimě, kdy teplota v moři klesá. Pokud by jsme měli vyjmenovat alespoň některá místa, kde na žraloka můžeme narazit, tak to jsou především: Středozemní moře, severozápad Afriky, východní část Číny, pobřeží Austrálie či pobřeží Chille. Největší kolonie žraloků se nachází u ostrova Dyer Island. Žraloci se zde zdržují především kvůli hojné potravě, která je zde zastoupena velkými koloniemi tučnáků.


Žraloci a jejich přizpůsobení

Jak bylo již dříve zmíněno, 85% žraloka je tvořeno svalovinou. Zároveň tělo neobsahuje ani jednu kost, celé tělo je tvořeno chrupavkou. Žraloci patří mezi paryby a ty všechny mají tělo tvořeno právě jen chrupavkou. Šikovně uzpůsobený oběhový systém umožňuje žralokům udržovat teplotu těla o 10 až 15°C vyšší, než je okolní teplota vody. Tato skutečnost má velký význam při honbě za potravou, protože žralok je tím aktivnější než jeho kořist, a tím i rychlejší a snadněji proto svou kořist dostihne. Chvilkově dokáže vyvinout rychlost až 55 km/hod. Hnacím motorem toho všeho je zadní ploutev, ta slouží právě k vyvinutí pohybu. Hřbetní ploutev slouží především k vyrovnávání pohybů, způsobených pohybem ocasní ploutve.



Fakta a čísla


Žraloci bílý paří mezi ohrožené druhy. Většinou svého života žijí samotářsky. Žralok dosahuje délky až 6,4m. V dospělosti může vážit až 2tuny. Délka březosti žraloků je okolo 1 roku. Počet mláďat je od 7 do 10. Interval mezi jednotlivými vrhy je okolo 2 - 2,5 roků. Délka života je okolo 25 let. Hlavní potrava žraloka je tvořena rypouchy, lachtany, velké ryby a delfíny. Žraloci zachytí pohyb potenciální potravy až na vzdálenost 4 km.





zubaty zralok

delfini

18. července 2010 v 20:52 | kvetka |  mořští živočichové

Delfíni patří mezi nejznámější a nejoblíbenější mořští savci žijící při pobřeží Atlanského oceánu, v severní části Tichého oceánu, Rudém moři a v indomalajské oblasti. Na zemi se objevili už asi 10 miliónů let před člověkem. Kytovci se jako jediní ze savců přizpůsobili životu ve vodě. Teplotu jim pomáhá udržet podkožní tuk. Všichni kytovci dýchají plícemi a proto se musí občas vynořit nad hladinu a nadechnout se . Žijí ve skupinách různého složení. Navzájem se dorozumívají mlaskavými a cvakavými zvuky. Je jisté, že si navzájem rozumí a odpovídají si. Někteří vědci,kteří pozorovali delfíny byli svědky jejich řeči. Na jaké úrovni jejich komunikace však je to není jisté. Mají tzv. soubor znaků, které my vnímáme jako jakési kvílivé zvuky o frekvenci 0,25 kHz, až ultrazvuky v rozmezí 80-220 kHz. Tyto jejich zvuky zřejmě při lovu zneklidňuji ryby. Delfíni se živý rybami. Někdy, ale loví i menší hlavonožce nebo některé bezobratlé živočichy. Loví ve skupinách, které čítají až několik stovek jedinců. Jakmile delfíni spatří hejno ryb, plavou a ním. Ryby zneklidní a chtějí uprchnout a plují do stran hejna, jenže tam jsou další delfíni a ty ryby uloví. Ve dne loví ryby plovoucí ve volné vodě a nebo když táhnou v hejnech a v noci sépie či ryby žijící na mořském dně. Do styku s člověkem se dostává tehdym jestliže oba rybaří. Delfíni jsou výborní plavci už jenom pro to, že žijí ve vodě. Potopit se mohou až na 15 minut a žrát mohou v hloubce i dvou metrů pod hladinou. Průměrná délka delfína je až 3,6 metrů a hmotnost 150-200 kg. Samice spí nad vodou a může tak bez problémů dýchat. Naopak samci spí pod vodou a musí se abčas vynořit na nadechnutí. Delfíni se orientují pomocí echolokace vnímání zvukových vln v oblasti ultrazvuku. Když zvíře vydá nějaký zvuk, vytvoří se zvuková stěna, která pluje pod vodou. Tato vlna se při nárazu na nějaký objekt obrátí zpět a delfín pozná dáky odrazu velikost, směr a vzdálenost předmětu ( např. kořisti ).

Často někteří kytovci uvíznou v hladině. Někdy jsou to mrtvá zvířata, ale stává se, že se tam zachyt živá zvířata a nemohou se dostat zpět z vody.

Delfíni jsou často odchytáni a cvičení pro různé akrobatické kousky. Jestliže se jim to líbí nebo to dělají, protže musí to není jisté, ale i tak se proti tomu mnoho lidí bouří. Někdy se, ale delfíni tváří tak pobaveně, že nelze pochybovat o tom, že je to baví.


Delfíni se velmi často předvádějí. Například plují spolu s lodím nebo dělají piruety. Vymrští se do vzduchu a několikrát se otočí kolem vlastní osy. Někteří delfíni, zvláště Plískavice plochočelé mají rady hry, při kterých se cáká. Plískavice strakaté zase rády surfují na vlnách. Jeden delfín skákavý například pravidelně doprovázel jednu pošt'áckou lod'. Po šesnácti letech této činnosti byl prohlášen za chráněného. Delfíni jsou známi svou přátelskou povahou. Někdy pomohu i člověku. Např. roku 1966 musel jeden jachtař opustit svou lod', protože jeho lod' se při bouři poškodila. Spustil se na člun, ale každým okamžikem mu hrozilo, že jej bouře zanese na otevřené moře. Nejednou ale spatřil hejno delfínů, kteří ho popostrkávali a dostali ho až ke břehu. Kdyby mu delfíni nepomohli, mohlo se stát cokoliv... Dalším případem je lod' " Rio Ataro". Když na palubě něco bouchlo, tento výbuch vymrštil několik lidí do vody. Ihned se tam ukázali žraloci, kteří se chtěli zmocnit kořisti, ale objevili se tu i delfíni, kteří žraloky zahnali a zachránili tak život všem mužům v moři. Je známo i mnoho případů, ve kterých delfíni pomáhají člověku při lovu. Např. mu nahánějí ryby na mělčinu apod. Nabízí se tedy otázka. Proč se jim lidé odměňují jejich záhubou? V Severním moři jich totiž žije posledních 130. Každoročně umírají v rybářských sítích další a další přírustky,. Průměrná délka života je 50 let, ale tímto drastickým vymíráním se zmačně snižuje. Samozřejmě existují orchanizace na záchranu delfínů, ale jak je vidět, stále to ještě nestačí. Spousta lidí tak zůstává k této situaci stále lhostejná. A tak asi brzy budem na zbytky delfíní populce jezdit dívat pouze do vodních parků.

Mnoho lidí si myslí, že delfíni jsou vemi inteligentní. Někteří vědci to, ale popírají. Je to zajímavé, že vzhled mozkové kůry, která je značně zvrásněná se podobá lidské. Je také velice zajímavé, jak mohou delfíni dosahovat tak velké rychlosti, i přesto, že všechny výpočty říkají, že by delfín měl dosahovat mnohem menší rychlosti. Vědci, ael přišli na to, že kůže delfínů zmenšuje odpor vody. Různé vlastnosti jejich kůže zabraňují vzniku vírům a to velmi pomáhá při plavbě delfínů.

Kytovci se rozděkují na dvě skupiny: ozubené a kosticovce. Delfín patří do prvně jmenované skupiny. Do druhé patří velryby a znamená to,že mají v tlamě uspořádané stovky kostnic, přes které filtrují potravu ( plankton) . Ozubené mají v tlamě jak už název napovídá zuby. Kolik by jich mělo být, to není známo, ale delfíni jich mají několik desítek. Pomáhají jim při lovu, když loví ryby, zuby používají k tomu, aby jim ryba nevyklouzla. Nejvíce zubů má pravděpodobně delfín dvouholebý. Bylo jich napočítáno až 260. I přesto, že všichni delfíni patří do stejné čeledi, liší se jejich barva, tvar těla nabo např. způsob života.



Námluvy delfínů jsou různé. Např. při námluvách kulhavců Sieboldových se samec sráží čelem a podle odborníků musí být tyto střety bolestivé. Obvyklá doba páření je na jaře nebo v zimě. Samice je březí 10-12 měsíců, a poté porodí jedno mládě, velké asi 130-140 cm, které kojí nejméně 16 měsíců. Při porodu matce pomáhá několik " porodních bab ", které ji chrání před žraloky cítící krev. Samice má mládě jedenkrát za 2-3 roky. Páří se pravděpodobně pokaždé s jiným samcem. Mlád'ata jsou velice závislá na své matce. Tisknou se k ní tak pevně, že to vypadá, jako by k ní byli přirostlé.


Delfíni si, ale nepomáhají jen u porodu, ale také jestliže je nějaký delfín zraněn, zavolá o pomoc. Ihned jak je to možné se u něj objeví další dva delfíni a ti mu pomoc poskytnou v podobě " nosítek ". Nadnášejí ho na svých hřbetech, aby se mohl nadechnout... Ale mnoho delfínů zahyne například v rybářských sítích. Za ro se tam stane několik tisícům jedinců. Nejvíc těm, kteří žijí v řekách. Řeky jsou značištěny a není vidět moc daleko a tak lehce uvíznou v síti a pak se utopí, protože se nedostanou nad hladinu, aby se nadechli.

Mnoho druhů delfínů mají světlé břicho a tmavý hřbet. I toto má svůj důvod. Z vrchu splývají s tmavou hladinou oceánu a kdyby se někdo podíval se spodu, tak je skoro neviditelný proti Sluncem ozářené hladině.

Delfín skákavý

Vyskytuje se při pobřeží Atlanského oceánu, ve většině severní části Tichého oceánu a také v Rudém moři a indomalajské oblasti. Dožívá se až 50 let, měří až 3,6 m a dosahuje hmotnosti 15-200 kg. Pohlavní dospělosti dosahují v 8 letech. Většina kytovců se rodí ocasem napřed. To platí i u delfínu skákavých. Mládě je 1 m dlouhé a vypadá jako zmenšenina svých rodičů. Rodí se v mělkých vodách. Samci se většinou na výchově mlád'at nepodílejí. Mládě se rodí pod vodou. Ihned po narození jej matka vystrčí nad hladinu, aby se nadechlo. Jestliže by se mládě nadechnulo ve vodě ( což z instikutu neudělá ), do plic by se mu dostala voda a ono by zemřelo. Mládě pije asi 18 měsíců mateřské mléko. Obsahuje mnoho tuku a mládě rychle roste. Asi ve věku měsíců poprvé ochutnají rybu.

Delfín indočínský

Má na sobě jakýsi hrb. Mlád'atům začne růst až později. Tento tukový hrb je výrazný u zvířat, která žijí v západní Indonésii, ale zvířata, která obývají východní Indonesii nemají hrb vůbec...

Delfín skvrnitý


Tito delfíni jsou, jak už název napovídá skvrnitý, ale ne vždy a všichni, velikost a množství skvrn se mění v závislosti na místě výskytu a stáří. Mlád'ata se rodí bez skvrn, ale už v prvním roce života se na jejich těle začnou skvrny objevovat.

Plískavice pestrá

Její tělo je zbarvené černo-bíle. Mají na sobě různé fleky těchto dvou barev. Velmi jim to usnadňuje lov, protože z dálky vypadá hejno těchto delfínů jako malé rybky a nepozorovaně se tak mohou dostat do blízké vzdálenosti jiných ryb, které snadno uloví.

Plískavice peronova

Žije v chladných vodách jižní polokoule. Její hřbet tvoří plynulý oblouk od špičky čenichu až po ocasní ploutev. Hřbetní ploutev nemá, ale dokáže velmi rychle plavat.

Plískavice šedá

Tento delfín je zbarvený šedě, ale kůži má protkanou bílími čárami, které vypadají jako škrábance nebo rýhy. Tyto rýhy jsou obvykle způsobeny zuby jiných plískavic šedých. S přibývajícím věkem přibývá i rýh.

Delfínovec ganžský

Tento delfín žije v řekách. Tělo má zbarveno jednobarvně, protože by mu nějaká kresba byla k ničemu. Řeky, ve kterých žije jsou velmi znečištěné a její obyvatelé nedohlédnou navíce, než na několik centimetrů. V tomto prostředí se mu velice hodí echolokace.

Delfín obecný

Čelisti má prosloužené, přední končetiny jsnou zašpičatělé. Je rozšířen ve vodách celého světam vyjímnou severní oblasti. Měří 1,5 -2,5 m a víží od 80-100 kg. Samci jsou větší než samice,. Žije ve stádech, které čítají 1000 jedinců, ale vyskytují se i menší, 20 členná hejna. V době páření žijí samice společně, ale jakmile tato doba pomine, samci jsou mimo stádo. Loví ryby a hlavonožce. Dokáže vyvinout rychlost až 45 Km/h . Po roce březosti se rodí jedno mládě, ale vyjímnou nejsou ani 3 mlád'ata. Po půl roce poprvé okusí pevnou stravu, ale nadále saje mateřské mléko. Po narození jsou až 1 metr dluhá a váží 11-16 kg. Delfín obecný má na svém těle mnoho kreseb a barev. Podle odborníků neexstují dva stejně zbarvní jedinci.






delfinci

gepard

18. července 2010 v 13:45 | kvetka |  šelmi

Velikost
Tělo s ocasem bývá dlouhé 1,7 - 2,3 m, kohoutková výška 0,7 - 1 m
Jeho štíhlá, atletická postava s velkým hrudníkem a dlouhými, dobře osvalenými končetinami napovídá, že jde o vynikajícího běžce. Gepard svoji kořist loví převážně v běhu a na kratší vzdálenost dokáže vyvinout rychlost přes 100 kilometrů za hodinu. Ověřená je nejvyšší rychlost 112 kilometrů za hodinu. Plné rychlosti dosahuje již po uběhnutí 10 -15 metrů. Je tedy nejrychlejším savcem na souši. Drápy na nohou slouží k běhu a nejsou zatažitelné, koťata gepardů do několika týdnů věku je však ještě zatahovat mohou, ale v dospívání tuto schopnost ztráci. Proto mají gepardi drápy otupené používání podobně jako psovité šelmy. Přesto gepardi občas neobratně šplhají na nízké stromy, které využívají jako pozorovatelny. Ocas mají dlouhý, na konci obrostlý delší srstí, toto přizpůsobení slouží k balancování a kormidlování za velmi rychlého běhu. Hlava je menší, má zakulacený tvar se zkrácenou obličejovou částí. Jazylkový aparát je podobně jako u malých koček zkostnatělý. Gepardi se proto ozývají jen mňoukavými a písklavými zvuky. Osrstění na hřbetě je delší a tvoří hřívu, velmi dobře patrné je u koťat gepardů nebo při vzrušení zvířete, kdy se hříva naježí. Srst bývá zbarvena od světle šedé až po okrovou s tmavým tečkováním. Zbarvení se liší podle geografického rozšíření, ale není až tak výrazné jako u jiných zástupců velkých koček. Barevné odchylky jako je melanismus (černé zbarvení) nebo albinismus jsou velmi řídké. Častěji se vyskytují gepardi, kteří mají tmavé okrouhlé skvrny slité do dlouhých podélných pruhů.
Ekologi
Gepardi jsou vynikající lovci, kteří loví převážně rychlým během. Svou kořist si gepard vyhlédne na větší vzdálenost a snaží se k ní přiblížit na několik desítek metrů. Pak rychle vyrazí a skoky dlouhými až 7 metrů se snaží překonat vzdálenost, která jej dělí od štvaného zvířete. Pokud se mu je podaří dohnat, usmrtí je prokousnutím hrdla nebo zardoušením, někdy si pomůže a lovené zvíře nejprve srazí na zem prackami. Na rozdíl od velkých koček není schopen své oběti překousnout vaz a tím ji okamžitě usmrtit. Gepard dokáže vyvinout vysokou rychlost, ale jenom na velmi krátkou vzdálenost, pokud kořist nedožene tak lov po několika stech metrech vzdává. Obrovský výdej energie a kyslíkový deficit si pak musí doplnit a odpočinout si. Po ukončení lovu se také hned nepustí do krmení ale na několik minut si vydechne. Ani pro geparda není vždy snadné ulovit antilopu nebo gazelu která běží rychlostí 50-70 km/h, přestože sám je schopen vyvinout rychlost přes 100 km/h. V přírodě bylo vypozorováno, že jen každý 5-10 útok bývá korunován úspěchem. Zejména mladí jedinci, kteří se teprve učí lovit, bývají úspěšní ještě méně. Potravou gepardů se stávají zajíci, drobné druhy antilop nebo jejich mláďata, jen zřídkakdy loví zvířata těžší než 30 - 40 kg. Z antilop jsou nejčastější kořistí gazela Thomsonova a Grantova. Někdy se spokojí i s menšími druhy savců nebo s ptáky. Člověk je pro gepardy příliš velký na to, aby jej lovili a není znám případ, kdy by jej napadli. Samostatnou kapitolou je jejich soužití se lvy. Svou velikostí a sílou lev geparda několikrát převažuje a ten se mu nemůže postavit na odpor. Vždyť dospělý samec lva může vážit až 250 kg. Na místech, kde se lvi s nimi vyskytují společně se gepardi musí mít před lvy na pozoru. Lvi berou geparda jako svého potravního konkurenta. Nezřídka se stává, že gepard o svoji kořist přijde. Pro lva je totiž mnohem jednodušší zahnat geparda než si ulovit vlastní antilopu a když k tomu mají příležitost nezřídka jí využijí. Pokud lvi najdou gepardí koťata tak je nemilosrdně zabijí. Gepardi se proto dospělým lvům raději zdaleka vyhýbají. Z dalších šelem, kterým se gepard raději vyhne lze jmenovat levharta, hyeny a psy hyenovité. Lovecký okrsek gepardů bývá o velikosti několika desítek až set km2, v něm se může pohybovat i více jedinců, zvířata na něm příliš nelpí a nebrání si jej jako jiné druhy velkých koček. Během sezóny se gepardi ve svých teritoriích instinktivně stěhují, aby nedošlo k přílišnému snížení stavů lovených zvířat. Jejich typickým životním prostředím jsou stepi, savany a polopouště. Gepardi žijí samotářsky, pouze v období páření se samice pohybují určitý čas se samci. Pokud v přírodě spatříme větší skupinku gepardů jde pravděpodobně o matku se svými mláďaty, která se s ní zdržují dlouhou dobu. Také samci se někdy združují do malých skupinek o 2 - 4 jedincích. Říje není vázaná na určité roční období a mláďata se mohou rodit po celý rok. Samice je březí 90 - 95 dnů, obvykle mívá 3 - 5 mláďat, výjimečně jich může být i více. Mláďata jsou nápadná dlouhou, světlou hřívou na hřbětě, která se táhne od hlavy až k ocasu. Samice je nejčastěji porodí v hustém křovisku, kde jsou dostečně chráněna před lvy a hyenami. S matkou zůstávají velmi dlouho, někdy 2 až 3 roky společně s mláďaty z dalších vrhů. V pěti měsících je matka začíná brát s sebou na lov. Nejprve jen přihlíží, teprve později se začínají aktivně zapojovat. Pohlavně dospívají ve 2 - 3 letech, ale dospělosti se nedožije ani polovina mláďat. Jejich aktivita je převážně denní, jen málokdy se vydávají na lov v předvečer nebo brzo ráno.
Zajímavosti




Dříve se soudilo, že jde o samostatný druh, který nesl pojmenování gepard královský Acinonyx rex. V současnosti se jako druh neuvádí neboť jde zřejmě jen o odchylku ve zbarvení jakou známe i u jiných velkých koček.
Významny

Mezi hlavní příčiny úbytku gepardů patřil lov pro krásnou kožešinu i odchyt pro chov v zajetí. V současné době je to spíše tlak člověka, který využívá krajinu k hospodářským účelům a tím zmenšuje gepardům jejich přirozené prostředí. Přestože gepardi lidem škodí daleko méně než lvi nebo levharti stávají se velmi často obětí pastevců. Ještě v 60. letech minulého století se jejich počet odhadoval na 50 000, v současnosti jsou nejoptimističtější odhady asi na polovině tohoto počtu ale spíše je jejich početnost okolo 15 000 jedinců. Je zajímavé, že před padesáti lety bylo velmi obtížné uvidět geparda ve volné přírodě, byli velmi plašší a pečlivě se vyhýbali obydleným místům i lidem. Nyní není problém je spatřit v afrických rezervacích, gepardi velmi rychle pochopili, že zde jim člověk neubližuje a již se před ním neschovávají.
Gepardi jako lovecká zvířata

Gepardi se dají velmi dobře ochočit. Toho se často využívalo a gepardi se používali jako lovecká zvířata. Již ze třetím tisíciletí před naším letopočtem jsou dochované zmínky o ochočených gepardech. Mláďata odchycená v přírodě se musela několik měsíců cvičit, aby byla použitelná k lovu. Gepardi se převáželi v malých vozíčcích s nasazenou koženou kuklou na hlavě podobnou jakou mívají sokolnicky cvičení draví ptáci. Až po přiblížení k lovné zvěři kuklu sňali a ukázali jim kořist, kterou měl gepard ulovit. Lov za pomoci gepardů byl provozován v Indii, Persii a jsou doklady o jejich využívání i ve starém Egyptě a dalších zemích. V Indii měly tyto hony velkou tradici, na dvorech mahárádžů byly chovány desítky gepardů a ještě v 17. století se zde pořádaly velkolepé lovy za pomoci tisíců gepardů. Přesto se zde gepardi po příchodu Angličanů začali hubit ve velkém a zákon vydaný na jejich ochranu v roce 1932 vyšel pozdě. Gepardi zde byli vyhubeni již několik let před tím. Autor: Milan Kořínek
Podřízené taxony
Počet záznamů: 6

poddruh Acinonyx jubatus fearonii A. Smith, 1834 - gepard štíhlý východoafrický
poddruh Acinonyx jubatus guttatus Hermann, 1804 - gepard štíhlý severoafrický
poddruh Acinonyx jubatus jubatus Schreber, 1775 - gepard štíhlý kapský
poddruh Acinonyx jubatus raddei Hilzheimer, 1913 - gepard štíhlý středoasijský †
poddruh Acinonyx jubatus soemmeringii Fitzinger, 1855 - gepard štíhlý súdánský
poddruh Acinonyx jubatus venaticus Griffith, 1821 - gepard štíhlý indický++
++
gepard