zviratka

22. září 2011 v 15:28
kdo jchce se neco dovedet at mi napisen ne email kvetkakrizova@seznam.cza nebo zverejnit nejake zajimavosti o zvireti
 

želva

29. ledna 2011 v 11:31 | kvetka |  mořští živočichové
  • Věděli jste, že nejvyšší zaznamenanou rychlostí želvy ve vodě je 35 km/h, kterou vyvinula kožatka velká?
    kožatkaKožatka je pravděpodobně nejrychlejší želvou právě proto, že je tak velká. Váží až 450kg a její krunýř měří 1,6m. Je to mořská želva, která žije ve všech teplých mořích světa. Přesto v současnosti patří mezi kriticky ohrožené druhy. Možná proto, že samice snášejí vejce jen jednou za tři nebo čtyři roky.



  • Věděli jste, že první želvy se na Zemi objevily před 185 miliony let?
    Proganochelys Díky tomu, že před více jak 220 milióny let , když Afrika byla spojena s oběma Amerikami, se na Zemi objevily nový živočichové, dinosauři, se s nimi mohli želvy druhu Proganochelys setkat. Mořští dinosauři stejně jako mořské želvy dýchali a dýchají vzdušný kyslík, který nutně potřebují/bovali k životu. Další podobnost mají v kladení vajec jak želvy tak dinosauři je kladou/li na pláž.


  • Věděli jste, že nejsilnější čelisti mají želvy druhu kajmanka supí?
    kajmankaKajmanka supí má ostré okraje čelistí, horní je hákovitě zahnutá. Na kořist (vodní živočichy nebo ryby) nehybně číhá a pak ji chytá prudkým výpadem podobně jako lvice. Je zařazena do červeného seznamu ohrožených druhů IUCN. Samice klade okolo 9 vajec, jejichž inkubace trvá 88-92 dnů, při nižší teplotě až 142 dnů.



  • Věděli jste, ženejvětší vejce protáhlého tvaru,klade největší malajsijská želva Orlitia borneensis, jejíž vejce jsou 7,6 cm dlouhá?
    Orlitia borneensisK zřejmě prvnímu evropskému odchovu Orlitie borneensis můžeme blahopřát tropické Zoo Randers Regnskov v Dánsku. Z vajec o velikosti 3,9× 7,1 - 8,1 cm nakladených 10. 10. 2004 na břehu umělého jezera, sídlícího v malém městě Randers na severu Jutského poloostrova, se 6. 3. 2005 vylíhlo jedno mládě o velikosti 60 mm. V Brněnské zoo můžete najít až 10 jedinců tohoto druhu. v Praze pak ještě o něco více.


  • Věděli jste, že mláďata želvy ozdobné dokáží během zimy zmrznout a přesto přežít?
    Chrysemys pictaZvířata z mírných pásem, tedy z Evropy a severních USA musí v zimě přežívat v určitém klidovém stavu. Nízká teplota a chybějící nabídka potravy znemožňují zvířatům s proměnlivou tělesnou teplotou přežít v aktivním stavu. Pomáhají si navozením tzv. "zimního spánku", během kterého jsou všechny životní funkce neuvěřitelně zpomaleny. Všechny procesy látkové výměny, tep srdce, dýchání a pohyb jsou redukovány tak, že krátkou zimu v pohodlí přežijí i zvířata s menšími rezervami tuku. U dospělých želv má zimní spánek velmi příznivý vliv na chování související s rozmnožováním.

  • Věděli jste, že druh Stupendemys geographicus, který žil před 5 miliony let,je největší vymřelou želvou?
    Stupendemys geographicusJejí fosilní zbytky objevili paleontologové z Harvardské univerzity v severní Venezuele v roce 1972. Z nálezu vyplývá, že tento druh měřil 3 m celkové délky (krunýř 2,18 - 2,30 m). Jeho hmotnost byla vypočítána na 2040 kg.



  • Věděli jste, že se želva sloní stala symbolem Galapág?
    geochelone nigraŽelva sloní se stala symbolem galapág převážně díky své dlouhověkosti.Dožíva se totiž 100 - 160 let. Živí se jen rostlinami ale to od suchých např kaktusů, až po vodní rostliny. V Galapagách byly často loveny a proto jsou teď pod ochranou Národního parku Galapágy. Kde se vyskytuje v 11 poddruzích.

nosorezec

16. prosince 2010 v 15:40 | kveta
Obrněnec na vymření?
       Srstnaté nosorožce z doby ledové možná nevyhladila změna klimatu, ale pravěcí lovci, od té doby nepřetržitě ubývá i všech ostatních příslušníků tohoto druhu a jejich poslední šance je cílený odchov.
        Nosorožce indického proslavila skvělá rytina Albrechta Dürera. Umělec věrně zobrazil všechny záhyby jeho kůže, ovšem s naznačenými nýty, jako by šlo o kovové brnění. O takovou trofej se pochopitelně v koloniálních dobách ucházely tisíce bílých dobrodruhů a každý majitel vycpané nosoroží hlavy svým hostům neopomněl zdůraznit zákeřnou bojovnou povahu obrovského zvířete"se zlýma prasečíma očkama".
        Lov a rozšiřování zemědělské půdy jsou hlavní příčinou toho, že dnes zbývá něco kolem 2000 nosorožců indických. Jejich populace se bohužel rozdělila na dvě izolované skupiny. V indickém Ásamu žijí v mokřadních porostech sloní trávy spolu s posledními divokými buvoly a tygry. Zbytek nalezl útočiště s obdobnými přírodními podmínkami až v Nepálu.
         Zoologové s překvapením konstatovali, že se obě skupiny liší stavbou lebky a v zajetí je problém jejich příslušníky vzájemně zkřížit. Že by pávě vznikaly nové poddruhy a v budoucnosti samostatné druhy? Záchrana dvou poddruhů by byla dvakrát obtížnější než uchovat jden celistvý druh se 2000 zvířat.
         Zoolog ostravské zoo Jan Pluháček ovšem tvrdí, že za vysokou úmrtnost mláďat nemůže odlišnost poddruhů, ale nezkušenost části chovaných samoc, at z ásamské nebo nepálské skupiny. To by dávalo nosorožci indickému lepší šance na přežití v zoologických zahradách a snad i v přírodě.
ObrazekNosorožec dosahuje v kohoutku výšky až 2 m při hmotnosti 2 t. Živí se trávou, bambusovými výhonky a polními plodinami. Dožívá se 50 let. Samice po 16 měsících březosti rodí jediné mládě.
Obrazek1. Jeho kůže je na plecích silná až 6 cm, jinde je tenčí a bohatě prokrvená, takže ho trápí klíšťata a komáří.
2. V Nepálu se tito samotáří vzájemně více tolerují než v rozlehlých indických mokřadech na 1 km2 jich zde najdeme až 5.
3. Na pastvě ho často doprovázejí volavky lapající hmyz, který tento obr vyplaší. Na oplátku ho bystrozrací opeřenci včas varují před nebezpečím.
4. Mládě denně vypije 25 l mateřského mléka, které je chudé na tuky, ale bohaté na cukry a bílkoviny.
 


Bílí a růžoví hroši

16. prosince 2010 v 15:38 | kveta

Problémy bílých a růžových hrochů

I když zde byl zmíněn albinismus a je teoreticky možné, že by se takový hroch mohl vyskytnout, jedná se zřejmě u všech pozorovaných růžových hrochů o leucismus. Žádný z nich totiž neměl růžové oči a u všech se na kůži vyskytovaly tmavé skvrny.
Pomineme-li tedy problémy se zrakem u případných albínů, je pravděpodobně největším problémem růžového hrocha spálení od slunce. Melanin totiž slouží jako ochrana proti slunečním paprskům a UV záření. Nicméně hroši jsou chráněni ještě svým speciálním potem a všichni, kteří byli pozorováni, byli dospělí a očividně zdraví.
Ostatní zvířata mají ale s albinismem nebo leucismem daleko více obtíží. Jako lovci jsou ihned zpozorováni kořistí a mají malou šanci něco ulovit; jako kořist jsou zase velice nápadní pro predátory. Nic z toho růžový hroch řešit nemusí. Sám neloví a pokud se dožije dospělosti, od šelem mu nic nehrozí. A obrázky jasně dokazují, že může žít mezi normálními hrochy a ti ho bez problémů akceptují. A kdyby mu snad jeho barva vadila, může se kdykoliv vyválet v bahně...

fredka

16. prosince 2010 v 15:34 | kveta
Je spousta věcí, které o fretkách sice životně nutné vědět nepotřebujete, ale přesto mohou být zajímavé. V této rubrice nenajdete takzvaně užitečné informace, ale spoustu zajímavostí pro ty, kteří o fretkách všechno nutné vědí a přesto se touží dozvědět víc třeba o jejich původu, historii využití, barevných formách, ...
fredka

fenek

27. října 2010 v 12:32 | kvetka
Zeměpisné rozšíření: Afrika, Malá Asie
Biotop: polopouště a pouště
Potrava: Fenek se živí především především malými savci (hlodavci), ale má také rád ptačí i plazí vejce a hmyz
Rozměry: délka celkem 35-41 cm, z toho ocas 18-30 cm hmotnost 135-200 g, rozpětí asi 40 cm
image
Rozmnožování:
Samice je březí asi 51 dnů, poté rodí 3-4 mláďata, pro která vyhrabává hlubokou noru v písku.
Zajímavosti:
Fenek je skvěle přizpůsoben životu v nehostinné poušti. Má krycí zbarvení a jeho velké ušní boltce slouží jako výměník tepla, pomocí kterého ochlazuje tělo. Je aktivní hlavně za soumraku a v noci, kdy jemným sluchem pátrá po kořisti.

zajimavosti o konich

27. října 2010 v 12:29 | kvetka

Péče

Březost nerovná se nemoc! Bohužel jsem se setkala s chovateli, kteří už od připuštění klisnu hýčkali, až jí vlastně ubližovali. Zbytečně velké krmné dávky, přílišný klid, práce pro koně nepřipadá v úvahu… Jak to dopadá? Klisna je přetloustlá, v pokročilé fázi březosti jí otékají nohy a někdy i spodní část břicha. Porody bývají těžké a traumatické. Na druhé straně jsou i tací výtečníci, kteří to berou do slova a klisnu nechávají pracovat až do většinou předčasného porodu, který mnohdy končí úhynem. Tedy klisnu krmíme stále stejným způsobem, jako byla krmena před připouštěním. Jádro přidáme až několik týdnů před plánovaným ohřebením. Samozřejmě, když vidíme, že klisna má střechovitý zadek a vystouplou páteř, tak není a nebyla dobře krmena a je potřeba jí přidat jak jádro, tak seno okamžitě. Začínáme vždy pomalu, abychom nepřivodili koliku, během pár dní si na přídavek snadno zvykne. Je dobré přidávat do krmení speciální vitamínové a minerální preparáty určené pro březí a kojící klisny. Seno musí být té nejvyšší kvality, protože nekvalitní může poznamenat vyvíjející se plod. V zimě je dobré krmit mrkev nebo krmnou řepu, které obsahují přírodní vitamíny. POZOR! Nebezpečné je krmit plesnivé nebo shnilé, či jen nahnilé krmivo. Ohrožujeme klisnu kolikou a hříběti můžeme přivodit těžké zdravotní potíže, které ho budou provázet celý život. Pro budoucí rodinku musíme počítat i s větším boxem, alespoň 4x4 metry, pro velké koně, jako jsou belgici či shirové ještě samozřejmě větší. Poníkům stačí box vypůjčit od některého většího kamaráda.

Z veterinárního hlediska

Je nutné udržovat klisnu bez parazitů, to znamená častěji, nejlépe každé dva měsíce, odčervovat. Jde o to, že někteří parazité napadají plod, v lepším případě se narodí začervené hříbě, ale napadení nemusí přežít. V tom horším klisna potratí nebo porodí mrtvé hříbě. Pozor na prochladnutí, je dobré, když je klisna otužilá, ale vítr a déšť pod 15"C nedoporučuji ani poníkům, natož plnokrevné klisně, která bývá mnohem citlivější. Určitě ji nenecháváme přes noc venku, pokud nejsou velmi teplé letní noci. Všechny budoucí maminy více odpočívají a lehnutí na prochladlou zem opravdu není to pravé. Pokud je kobylka na pastvě s jinými koňmi, pozor na kopavé jedince, nebo na odrostlá hříbata, která vyhazují z hravosti. Nesmysl je pobyt na pastvě s kravami, které mají rohy. Kopnutí nebo trknutí do břicha může skončit tragicky.
stado koni

Březost v kostce

trvá 11 měsíců + - několik dní. Do 3 měsíce je potřeba klisnu v práci trochu přišetřit. Často se stává, že unavená, přetížená klisna plod tzv. vstřebá. Zjistíme to až po 2-3 měsících, kdy se objeví nová říje. Při nadměrném zatížení jednoduše organismus přestane vyživovat plod a soustředí energii na vlastní tělo. Neznamená to , ale že nesmí pracovat vůbec, naopak, pohyb je velmi důležitý, ale s rozumem. Do 6 měsíce je možná běžná lehká práce, bez skoků nebo u chlaďáků bez těžkého tahu. Do 8 měsíce omezíme zátěž na lehké vyjížďky spíše v kroku a klusu. Pro tažné koně jen lehký zápřah. Po 8 měsíci chodíme už jen na procházky na ruce bez jakékoli zátěže. Sundáme podkovy. 10 měsíc už jsou maminy pohodlné, ale nesmíme z pravidelného pohybu slevit, procházky jsou důležité až do porodu. Začátkem 11 měsíce se může začít nalévat vemeno, pár dní před porodem z něho vytéká trocha mleziva.

Hřebení - porod

Klisny většinou rodí dobře. Samozřejmě poníci lépe než "plňasky" nebo "chlaďasky". Nejde na to hřešit, každou klisnu musíme hlídat a mít dopředu domluvenou návštěvu veterináře "až to přijde". V první fázi přípravy na hřebení je klisna neklidná, chodí po boxu a ohlíží se po břiše. Začínají kontrakce, kdy se hříbě rovná do polohy vhodné k vypuzení. V druhé fázi lehá a vstává a většinou se začíná potit, kontrakce jsou viditelné. Ve třetí fázi leží a vědomě tlačí hříbě ven. Při správném porodu se nejdříve objeví váček s plodovou vodou. Po té jsou vidět kopýtka, dále hlavička položená na předních nožičkách. Po vypuzení hříběte ven se začne klisna ohlížet a pořehtávat. Hříběti případně pomůžeme z plodového obalu, pokud se nepřerušila pupeční šňůra sama, tak ji přeřízneme vydezinfikovaným nožem nebo nůžkami. Pahýl řádně vydezinfikujeme. Zkontrolujeme a vyčistíme tlamičku a nozdry, a necháme matku hříbě olízat a navázat kontakt. Při hřebení mohou nastat komplikace, proto je dobré být v kontaktu s veterinářem, Je možné, že se hříbě v děloze neotočí, nastává porod tzv. koncem pánevním. To znamená, že hříbě vychází buďto zadečkem nebo zadníma nohama napřed. Jedná se o těžký porod a hříběti hrozí udušení. Veterinář dokáže oběma lépe pomoci. Nikdy do klisny nesahejte sami, neodborný zásah do porodu může nadělat více škody než užitku. Ani lůžko z klisny netaháme, počkáme až samo vyjde. Pouze pokud se tzv. nezprázdní do několika hodin, voláme opět veterináře.

Po porodu

Hříbě se už několik minut po porodu snaží postavit na nohy a zhruba do hodiny napít mléka. Pokud se mu nedaří, můžeme mu trochu pomoci a přidržet ho u vemene, musíme být ale citliví a trpěliví. Nikdy nepoužíváme násilí, nevadí, pokud se nenapije do hodiny, má dost času. Problém je když, nechce držet při kojení klisna. Je potřeba jí zkusit přesvědčit, nikdy jí nebijeme, spojila by si bolest s kojením a mohla by zlobit i při dalších hříbatech. Pokud jí není možné přesvědčit, musíme mléko oddojit a ještě teplé hříběti podat z lahve. Je možné, že se klisna zklidní druhý den a bude ještě skvělá máma. Důležité je, aby hříbátko dostalo mlezivo. Působí jako antibiotikum a obrovský zdroj vitamínů, minerálů a energie. Stále ještě nemůžeme jít odpočívat či slavit, musíme počkat, až se hříbě i klisna vymočí a z hříbátka musí ještě odejít šmolka (první stolice.) Do 12 hodin po porodu necháme naočkovat hříbě proti ochromě. Je to infekční onemocnění, které končí takřka vždy úhynem, proto na tuto první včeličku určitě nesmíme zapomenout. Zhruba po 3 dnech, když je pěkné počasí, můžeme vzít oba na chvilku ven. Klisna se projde a hříbě poznává své okolí. Některá kobyla se po porodu velmi zklidní a některá mírná a hodná se změní v saň s ochotou zabíjet. Není to pravidlem, ale stává se to.



drapky fredky

27. října 2010 v 12:22 | kvetka
Jak už bylo zmíněno, fretkám, jako i dalším živočichům, drápky neustále dorůstají. Vzhledem k jejich přirozenému předurčení hrabat, jim drápky rostou poměrně rychle. Díky nepřirozenému životu fretky, jako lidského domácího mazlíka a společníka, je nutné o drápky pečovat. Především proto, aby se fretkám pohodlně chodilo a nedocházelo ke zbytečným úrazům a zraněním.
Péče o drápy není příliš náročná. V podstatě jde jen o to, drápky včas zastřihnout do správné délky, aby se neodštěpovaly. Pravidelnou péčí si fretka rychle na tuto činnost zvykne a nebude to pro ni ani pro vás nijak nepříjemnou záležitostí. Pochopitelně u mladých, netrpělivých zvířátek je stříhání drápků tak trochu boj, neboť to pro ně představuje ztrátu času, který by mohly věnovat divokým hrám a honičkám, ať už mezi sebou, nebo číháním na vás. Ale i stříhání drápků je možné jim zpříjemnit, za pomocí pamlsků - především vitamínové pasty.
Interval stříhání
Drápky je dobré pravidelně sledovat. Jakmile se začnou odštěpovat, nebo jsou-li příliš dlouhé, je třeba je zkrátit. Obvykle je interval mezi stříháním drápků 2-3 týdny. To se týká předních tlapek. Na zadních drápy rostou pomaleji a tak se mohou zkracovat v intervalu zcela odlišném. Postačí, když je zkrátíte 1x mezi 2-3 intervaly stříhání předních tlapek. To znamená, ostříháte drápky na předních a zadních tlapkách naráz. Pak ostříháte 2-3x drápky pouze na předních tlapkách a při dalším stříhání opět zkrátíte drápky na zadních tlapkách současně s předními.
Tyto intervaly se mohou u jednotlivých zvířátek trochu různit. Proto je vhodné, drápky pravidelně a průběžně kontrolovat. Tím, že zabráníte štěpení, předejdete nechtěnému poranění tlapky.
Sledování stavu drápů
Drápky je nutné kontrolovat a sledovat také z jiného důvodu, než jen, jestli nejsou příliš dlouhé. Neměly by být ani naopak příliš krátké. Krátké drápy neumožní fretce správné držení těla. Fretka se při chůzi o drápky opírá. Potřebuje je také ke šplhu.
Dalším důvodem, proč drápky sledovat, je zdravotní stav. Drápky mohou napovědět, například nedostatek některého z vitamínů a minerálů. Tím že jsou měkké, častěji štepivé, nebo se rozštípnou jinak, než je tomu u zdravého drápku, mohou tyto nedostatky signalizovat.
Jak se drápy zkracují
Správná délka drápků se pozná podle toho, že když fretka stojí, drápky se lehce dotýkají podlahy. Jestliže se podlahy nedotýkají, jsou příliš krátké. Pokud se dotýkají podlahy a zároveň nadzvedávají prsty, nebo se dokonce ohýbají do stran, jsou příliš dlouhé. Štěpí-li se, je nutné je zkrátit.
Při stříhání drápků vám může pomoci druhá osoba, která fretku drží. Vy pak můžete lépe manipulovat s kleštěmi či nůžkami a zároveň si druhou rukou přidržovat tlapku, na které drápky zkracujete. Druhá osoba si může pomoci vitamínovou pastou, nebo jiným pamlskem, který může fretka olizovat.
Fretku lze znehybnit také speciálním úchopem, který používá, třeba zrovna fretčí máma, když přenáší své dětičky do bezpečí pelíšku. Fretka se uchopí za kůži na zátylku. My ovšem doporučujeme ze všeho nejvíce, pomoci si právě vitamínovou pastou. Fretka spokojeně líže dobrotu a člověk může v klidu drápky ostříhat.
Později, když už je majitel trochu zručnější, zvládne fretečce ostříhat drápky zcela sám. Postačí mu pouze pasta a kleště na drápky.

o zviratech

20. října 2010 v 17:28

Tajemství sloního troubení

Jak komunikovali druhohorní ještěři? Charakteristické sloní troubení zná pravděpodobně každý, a to ať již z filmu či zoologické zahrady.
Avšak to, co slyšíme, jsou pouze vyšší harmonické frekvence základního zvuku o velmi nízké frekvenci (v desítkách Hz), který již neslyšíme a který je pro nás infrazvukem. Vlnění o tak nízké frekvenci se však může šířit i zemí. Není vyloučeno, že sloni tohoto způsobu komunikace skutečně využívají, protože
zemí se tento signál šíří dále než vzduchem. Sledování chvění půdy není v živočišné říši ojedinělé. Důležité informace přináší např. hadům, kteří však tímto způsobem pouze sledují okolí a nevyužívají jej k vzájemné komunikaci. Podle některých hypotéz podobným způsobem komunikovali i druhohorní ještěři.

10 NEJ ze světa savců

Člověku nejbližšími tvory jsou savci. Máme je nejraději a nejvíce se o ně zajímáme. V následujících řádcích se podíváme blíže na tělesné schránky a porovnáme některé výkony. Jak dopadá člověk v konfrontaci se svými "příbuznými" bez použití technických vymožeností?
1. Nejtěžší
Plejtváci jsou vůbec nejtěžšími žijícími savci, jejich hmotnost se pohybuje kolem 100 tun. Určení hmotnosti živého zvířete je obtížné, protože u mrtvého jedince může dojít ke ztrátě krve a jiných tělních tekutin. V roce 1948 byla ulovena 26,5 m dlouhá samice, která byla celá vážena po kusech. Součet hmotností masa, krve i obsahu žaludku se rovnal váze 134,2 tun. Údajně nejtěžším jedincem byla dospělá samice plejtváka obrovského, která vážila 190 tun. Nejtěžším člověkem na světě je Baster Simkus z Dallasu (*1959), který se svým apetitem dosáhl v roce 1995 plných 610 kg živé váhy. Po dlouhé dietě nyní údajně váží 97 kilogramů a čeká ho odstranění 22 kilogramů přebytečné kůže. Ze současných suchozemských savců je největší a nejtěžší slon africký (Loxodonta africana).

Dokáží zvířata mluvit ?

Ani nejnovější snahy najít opravdovou živou komunikaci mezi lidmi a zvířaty nepřekročily rámec nesplněných přání. Experimenty s dorozumíváním zvířat (biokomunikace) však potvrdily, že s výjimkou opravdové řeči četní jiní živočichové člověka při dorozumívání výrazně předčí. Samozřejmě bez pomoci techniky!
V popředí vědeckého zájmu zůstávají delfíni, kteří navzájem komunikují lépe než nejbližší příbuzní lidí - lidoopi. Ti ovládají asi 40 signálů, zatímco kytovci ve vodě o třetinu více.Hranice, kdy člověk ještě něco prostým sluchem vnímá, je 20 tisíc zvukových kmitů v sekundovém intervalu. Delfíni zvládnou zvuky (ultrazvuky) až do 240 000 kmitů (240 kiloHertz - kHz). Mají totiž nesmírně citlivý echolokační smysl - registraci ultrazvuku, který vyšlou a on se zpětně k nim odrazí od překážky. Tím se jim podobají kosatky, vorvani a někteří jiní tvorové ve vodě. Tou se zvuk šíří čtyřikrát rychleji než vzduchem (1440 m/sekundu).Tak vodní obr třeba zjistí, že tři kilometry od něj plave dvoumetrová ryba. Pouhým uchem nezachytíme ani komunikaci mezi mravenci, hraboši, o netopýrech nemluvě.

Co možná nevíte o mravencích !

Zatím bylo popsáno o něco méně než 10 000 mravenčích druhů a nejméně dvakrát tolik na své objevení teprve čeká. Celkem je na světě zhruba deset tisíc biliónů mravenců,kteří váží stejně jako veškeré lidstvo.
Aby člověk dokázal totéž co mravenec,musel by běhat s 300 kg břemenem několikrát denně sem a tam po 15 km dráze rychlostí 24 km/ hod.
Mravenci určují vývin stovek druhů rostlin a živočichů a jsou hned po žížalách největšími přemisťovateli zeminy na planetě
Mravenčí dělnice nemusí mít jednu uniformní velikost. Největší velikostní rozdíly jsou asi u tropických listových mravenců rodu Atta, kde obří vojáci váží 300 x více než nejmenší dělnice.
Zvláštní kastu "vrátných" najdeme u našeho mravence Camponotus truncatus.Ten žije uvnitř větviček a svou hlavou přesně ucpává vchody do hnízda tak,že nejsou zvenku zjistitelné. Reaguje pouze na speciální signál normálních dělnic. Teprve pak trochu ustoupí a vpustí je dovnitř nebo ven.

Co možná nevíte o zebrách !

Pasoucí se stáda zeber se stala jedním z nejznámějších symbolů afrických plání. Tito mírumilovní býložravci spásají trávu rozlehlých savan a žijí v neustálém strachu před velkými dravci. Nejnovější výzkumy českých vědců však odhalily v povaze zebřích samců vražednické sklony.
Jejich pozorování naznačují, že by pověstné zebří pruhované »pyžamo« mohlo stejně dobře být i vězeňským stejnokrojem.
Nově odhalenými delikventy jsou samci zebry stepní (Equus burchelli), kteří zabíjejí mláďata ve vlastním stádu nebo nutí březí klisny, aby potratily ještě nenarozená hříbata. Nejedná se o žádný zločin z vášně, vládcové zebřích harémů mají své jednání promyšlené do nejmenších podrobností. Velice dobře vědí, kdy budou mít ze svého jednání užitek. Ve světě zvířat neexistují žádné morální zábrany. Jakákoli cesta, která vede k tomu, aby jedinec předal co nejvíce genů do další generace, je cestou správnou. Nezáleží na tom, jestli někdo jiný utrpí újmu. Přirozený výběr se již postará, aby se jednostranně výhodné násilnické sklony šířily dál.

Mnohá zvířata srší neobyčejnou inteligencí 

Mohou být ryby, nebo ptáci inteligentní? Dokáží zvířata vědomě používat nástroje? Mají některé vlastnosti, které jsou známé jen u lidí? To jsou některé z otázek, které trápí odborníky i laiky. Díky moderním technologiím věda stále více dochází k reálným poznatkům, že naši zvířecí přátelé v sobě skrývají dosud netušené schopnosti.
Čas od času se setkáváme se zprávami o neobyčejně inteligentních psech, kteří rozumí každému slovu, obdobně chytrých kočkách, papoušcích, kteří nejen opakují, ale sami si vymýšlejí slova, počítajících a mluvících koních, opicích s lidskými vlastnostmi, či o jiných neobvyklých projevech zvířecí inteligence. Většinou však jde jen o zbožná přání chovatelů, aby jim jejich miláček porozuměl. Ve světě zvířat je však řada případů, které byly vědecky přísně prozkoumány a závěry zní často mnohem zázračněji.

Mnohá zvířata srší neobyčejnou inteligentni

Žraloci reagují na magnetické pole
O tom, že zvířata mají smysly o kterých toho dosud moc nevíme, není pochyb. Jejich citlivost na nejrůznější podněty, které my, jako "páni tvorstva" vůbec nevnímáme, je stále předmětem výzkumu. Jeden z nejnovějších provedli vědci z Havajské univerzity se žraloky.
Předmětem výzkumu byla citlivost žraloků na uměle vyvolané změny magnetického pole. Výsledky jejich práce byly publikovány ve věstníku Britské královské společnosti a překvapily celou řadu odborníků. Experimentu ze zúčastnilo sedm žraloků, šest běžných písečných a jeden kladivoun. Pokus probíhal v průběhu šesti týdnů a během této doby se ukázalo, že žraloci byli schopni odhalit místa s potravou za pomoci magnetického pole a to dokonce i tehdy, kdy jim nakonec bylo jídlo odepřeno. Jakmile se zapnulo uměle vytvořené magnetické pole, žraloci přestali křižovat svou umělou nádrž a vzrušeně se zaměřili přímo na cíl v očekávání nadcházejícího krmení. Pokud bylo magnetické pole vypnuto, žraloci ztratili o cíl zájem a začali znovu křižovat svůj bazén. Celý experiment měl potvrdit teorii, že žraloci vědomě dokážou používat magnetického pole Země k orientaci při dlouhých plavbách. Bylo totiž zjištěno, že dokážou plout stovky a stovky kilometrů naprosto rovně, jakoby je vedla magnetická střelka. Havajští vědci mají nyní v rukou důkaz, podporující tuto teorii.

Delfíni vědcům zamotali hlavu

Delfín si nemůže na rozdíl od ryb nebo suchozemských savců dopřávat spánku "na plný mozek", protože by se utopil. Spí tedy vždycky jen jedna jeho mozková hemisféra, zatímco druhá bdí a hlídá. Spící delfín se pomalu pohybuje v kruhu.
Jak v zajetí, tak ve volné přírodě byli delfíni většinou pozorováni při kroužení proti směru hodinových ručiček. Vysvětlovalo se o asymetrií mozku. Zřejmě je to špatné vysvětlení. Tenhle omyl odhalil Paul Manger, švédský neurolog specializovaný na delfíny, když se přestěhoval do nového působiště v Jižní Africe. Tam si všiml, že jihoafričtí delfíni krouží ve spánku ve směru hodinových ručiček. Potvrdily mu to noci strávené u bazénů v místních delfinárií. Výsledky pozorování jsou jasné - za směr kroužení spících delfínů nemohou hemisféry delfíního mozku ale hemisféry naší planety. Na sever od rovníku dávají delfíni přednost kroužení proti směru hodinových ručiček, na jižní polokouli krouží opačným směrem.

orel

9. října 2010 v 18:10 | kvetka
Obývá území celé Severní Ameriky kromě severu Aljašky. Vyskytuje se poblíž velkých jezer, na pobřeží řek nebo u moře.

Přestože je státním symbolem USA, byl ve své domovině prakticky vyhuben. Díky důsledné ochraně se v posledních letech jeho počty zvyšují. Svou délkou 71 - 96 cm je čtvrtým největším orlem na světě. Křídla mají rozpětí 168 - 244 cm. Orel váží 4 - 6 kg a dožívá se až 47 let.
orel
V době toku předvádí pár orla bělohlavého akrobatické lety. Hnízda z větví, která ptáci užívají opakovaně, mohou dosáhnout výšky až 4 m a průměru 2,5 m. Jsou umístěna na stromech, skalních římsách nebo na zemi. Samice snáší 1 - 3 vejce, ze kterých se po 35 - 46 dnech líhnou mláďata. Orel se živí převážně rybami, v menší míře také savci, ptáky a obojživelníky. Přiživuje se na uhynulých zvířatech a krade ostatním ptákům jejich pracně ulovenou potravu.
orel...

Kam dál